Tradice je více než dvacetiletá. Roznáší se do všech schránek celého regionu. Vyšla v nákladu více než 9.100 ks. Nedílnou součástí ročenky je také prezentace firem, živnostníků a podnikatelů.
...A rok se otáčí jak kolotoč
Hulánské koně srpna; Aeroplán s babím létem
natupírovaná Ofélie v březnovém blátě
Pokašlávající labutě listopadu
Rok se otáčí jak kolotoč
a flašinet vrže unisono s tebou; těch pár tónů které přebývají
Beethovena verbuňk nebo blues
Rok se otáčí
stojíš v té ulici sám; proti všem kteří mohou přijít
A do chraptění flašinetu; slyšíš odněkud z přízemí
věží a luceren; ženský hlas; jak volá:
„Zastavte principále zastavte!
Toho člověka u střelnice odněkud znám."
Když jsem dlouho seděl nad prázdnou stránkou mého počítače, o čem vlastně by mělo být letošní úvodní slovo do ročenky, vzpomněl jsem si opět na jednu básničku básníka Václava Hraběte Osudová, jejíž závěr roztáčí rok jako kolotoč. Stejně tak mně napadlo, že celý život, a tedy i vlastně vydávání ročenky, je takovým kolotočem. Sotva jednu ode- vzdám do tiskárny, už myslím na další... Karikaturista Josef Poláček kdysi řekl, že „Nejen přivítání hostů, ale i loučení s nimi může být opravdu velmi srdečné.“ A tak jsem rád, když čtenáři vítají ročenku a pak ji odloží na stolek nebo poličku a slyší třeba ženský hlas jak volá: „Zastavte principále zastavte! Toho člověka u střelnice odněkud znám“.
Připomeňme si něco z vlastní minulosti a tradic, neboť, „...zvláštní to byl v těch chvílích čas, v obyčejném městě
na obyčejném náměstí, kterým putovali naši předkové a budou putovat naši potomci... A v těchto končinách z prastarých dob s románskou rotundou posetou otisky dávno mrtvých dlaní a návrším plným stop dávno mrtvých nohou, s nápisy, které dávno spláchla voda a odvál vítr, a v jejím širokém okolí, kterému se dnes říká Česká Třebová... hledáme příběhy dávné i téměř současné... Každé město, každý kopec, každý les má svoji minulost a má ji i každý člověk...“ Ročenka se pokouší i historii města na svých stránkách přinášet... Americký filosof, kritik a spisovatel španělského původu George Santayana kdysi řekl: „Ten, kdo zapomene svoji minulost, je odsouzen ji znovu prožít.“
Vždycky, když se mluví o tradicích a historii, tak si vzpomenu na pár řádků z mé stále oblíbené „klukovské“ knihy (asi dětinštím) Záhada hlavolamu skauta a spisovatele Jaroslava Foglara, které si pamatuji téměř zpaměti: „Dlouhá a podivná je historie vontských Stínadel... A každá ta ulička, každé náměstíčko či řada domů, uzavřená okolnímu světu zdí, ze které vedou jenom vrátka nebo nějaké schůdky, to všechno bylo království samo pro sebe...“ Prosté a jednoduché věty o úctě k tradicím...
Každý člověk, každá rodina, každá obec i každé město mají nějaký svůj fenomén. Fenoménem našeho města bývala léta železnice (vždyť první vlak projel městem již v roce 1845, i když ho mnozí vítali křikem „Čert, čert!“), dnes už to fenomén tolik není. Fenoménem je něco pozoruhodného, unikátního, něco vynikajícího v nějakém směru nebo oboru; podle Immanuela Kanta je to věc taková, jaká se jeví lidské mysli nebo jak ji mysl konstruuje...
Co je tedy fenoménem našeho města. Domnívám se, že jsou dva. Zcela jistě Jabkancová pouť a hlavně bramborové placky s tvarohem, jabkance. V posledních letech je to akce známá i daleko za hranicemi našeho regionu a začala být nejen jedinečná, ale také populární a svým způsobem monumentální. A popsalo se o ní už mnoho papíru... Druhý fenomén je naopak trochu v ústraní, tak trochu schovaný a ve světlech města se objevující pouze někdy (například při večerech trampské písně). Trampské hnutí! Tramping (kupodivu stejně jako Jabkancová pouť) se objevil na Třebovsku před téměř sty lety ve dvacátých letech minulého století.
Fenomény jsou ale také od toho, aby se občas spojily. V listopadu se scházejí na zápraží chaloupky pod rotundou, aby pobavili, na Jabkancové pouti. Vždyť trampské soubory zpívají od šedesátých let na Jabkancové pouti při jejím programu. A ročenka je letos ve svém hlavním článku právě historii Jabkancové pouti věnována, neboť slaví šedesát let od jejího odnovení... Važme si svých fenoménů a hlídejme si je jako oko v hlavě. Moc jich není (i když jistě najdete i některé další)...
Karel Kubišta
ŠEDESÁT LET JABKANCOVÉ POUTI
Před deseti lety jsem v ročence psal o historii Jabkancové pouti, takže tentokrát pouze stručně a více budeme věnovat vzpomínkám. Psané zmínky o této lidové veselici nejsou téměř žádné. Existuje pouze několik kusých zpráv, ale spíše o tom, že Jabkancová bude, v některých ročnících Českotřebovského kulturního zpravodaje. Ale první zmínka je až z roku 1980. Historie Jabkancových poutí je však stará už téměř jedno století, obnovená tradice potom spadá do roku 1960. Klasická pouť s programem jak ji známe dnes byla poprvé k navštívení v roce 1961.
Po první světové válce až do roku 1920 chodilo ke kostelíčku přesně na svátek sv. Kateřiny dne 25. listopadu jednou za rok procesí. Mše a svátky, to byla tenkrát veliká událost. Nejvíce lidí chodilo od Letohradu, protože „kosteličáci“ v tomto městě měli mnoho příbuzných. Jezdili v žebřiňáku, kde měli narovnána „pometla“, proutěná košťata, která tu dvakrát do roka prodávali. A na svatou Kateřinu sem potom přišli pěšky Myší dírou na Třebovských stěnách na procesí. Přespolní vždycky spali na chalupách na půdě na slámě nebo na seně. Druhý den byla mše, v každé chalupě se pekly placky a když mše skončila a poutníci se z ní vraceli, chodili do chalup na placky. Všichni byli pohoštěni zadarmo. Od roku 1936 už se jenom pekly v každé chalupě placky, procesí se již nekonala, ale stále byly mše.
Druhá světová válka všechnu tuto tradici přervala, pouze v některých domech u kostelíčka byla zachována tradice pečení jabkanců. V polovině padesátých let se však tradice pečení „placek“ začínala pozvolna vracet a jabkance se opět pekly téměř v každé chaloupce.
V šedesátých letech se této tradice ujal pan Čeněk Hampl a u Hauslerů se upeklo několik jabkanců pro ostatní Třebovany na zkoušku. To několik bylo ve smyslu „větším množství a ne pouze doma“. Po městě se zpráva maličko rozkřikla a pár lidí přišlo. Program tehdy ještě žádný organizován nebyl. Psal se rok 1960.
Druhým rokem, tedy v roce 1961, už se jabkance platily a celá akce byla s programem. Peklo se potom postupně téměř ve všech cha loupkách, neboť jabkanců muselo přibývat jak přibývalo zájemců o ně.
Jabkance se v šedesátých letech vyráběly tak, že se brambory po umletí v mlýnku na maso vložily do neciček a dřevěným tloučkem se tloukly až do chvíle, kdy bylo těsto úplně gumové. Předtím se však musely brambory uvařit, což se dělo u Drábků na zahradě v obrovském kotli. Po utlučení se těsto položilo na vál a trochu pomoučilo, aby se nelepilo, nakrájely se stejné porce, které se rozválely a do polovičky se dal tvaroh, který se také ručně zpracovával. Na- konec se placičky přeložily a položily se na plotnu. Celou práci několika desítek lidí vždycky někdo organizoval. V chalupě před rekonstrukcí bydlela v šedesátých letech paní Gregarová v jedné místnosti a v ostatních se už peklo. Jabkance se nejdříve pekly pouze z několika kilogramů brambor, ale později už bylo brambor přes sedm metráků.
Po roce 1967 se na několik let v chalupě nepeklo a placky se pekly v několika chalupách, ale samotná jejich výroba byla pouze v chalupě u Drábků. Chaloupka pod rotundou se tehdy po smrti paní Gregarové rekonstruovala. U Drábků vystěhovali veškerý nábytek, a tak se u nich připravovali na svá vystoupení i účinkující.
Jabkancová pouť nejsou ovšem jenom jabkance. Její nedílnou součástí je také program, který vymyslel a poprvé realizoval pan Čeněk Hampl. Ve svérázném programu Jabkancové pouti se již prvním rokem objevil purkmistr s policajtem, kteří od té doby provázejí program každým rokem. Mnoho let hrál purkmistra Čeněk Hampl a policajta, tedy jakéhosi nahrávače, Oldřich Bittl. Policajt vždycky od rána chodil po Třebové, bubnoval a vytruboval, že se „jako na vědomí dává, že bude Jabkancová pouť a co je možné zhlédnout“.
V programu vystupovala s dětmi v krojích paní Marie Skálová, která s nimi vždycky nacvičila Besedu. Zpívala paní Sedláčková, která měla krásný hlas, a trampské osady Haluzáci, Bílý obláček, Tramp trio. Program byl vždycky záležitostí místních ochotníků. Zpočátku byli hlavními aktéry Čeněk Hampl, Oldřich Bittl, Karel Tomeš a Jaroslava Vařečková. Hlavní bylo v začátcích hlášení policajta purkmistrovi, kdy se sesbírali všechny drby ze čtvrti u kostelíčka a později z celého města. Tato část programu trvá dodnes a patří stále k těm nejpopulárnějším jejím částem. Chalupa se po přestavění stala středem veškerého dění Jabkancové pouti včetně pečení jabkanců, a to zřejmě od roku 1981.
Po roce 1989 se k chaloupce přestěhoval i program, který se na zápraží chaloupky odehrává dodnes. V sedmdesátých a osmdesátých letech bylo město rozděleno na občanské výbory, a tak Jabkancovou pouť pořádal občanský výbor 8b, kterému však pomáhaly desítky lidí.
Hlavní přípravy probíhaly už 14 dní před vlastní poutí. A brambory na jabkance se sbíraly pochopitelně ještě dříve a ukládaly se do sklepa železniční jídelny na tzv. „19“. Brambory, to byla první starost, a že veliká potvrzuje už to, že v roce 1987 se jabkance vyráběly z rekordních 14q a pekly se celých 13 hodin.
Další starostí bylo sehnat stánky pro prodej jabkanců a velký stan pro účinkující. Ke stanu patřilo pódium, které se stavělo až do roku 1989 přímo pod rotundou sv. Kateřiny většinou už ve čtvrtek před Jabkancovou. Z půdy u Hauslerů, kde bylo pódium celý rok uskladněno, bylo nutné vytahat trámy a prkna a odnosit dolů pod rotundu. Guláš a nějaký ten jabkanec, to byla vždycky jediná mzda pro všechny, kteří se na přípravě podíleli. A že jich bývalo i sedmdesát.
Po revoluci v roce 1989 se pochopitelně rozpadl socialistický systém občanských výborů, což vůbec nevadilo, ba právě naopak. Ale v případě Jabkancové pouti nastal problém, kdo tradici bude držet dále. Proto vznikl již v roce 1990 Spolek od svaté Kateřiny, protože obyvatelé čtvrti U Kostelíčka chtěli tradici Jabkancové pouti i chaloupky zachovat. Nedlouho po založení, pod vedením paní Evy Motyčkové, začal spolek organizovat výstavu betlémů, staročeské kuchyně, dětský den pro děti a Den matek. A hlavním se opět stala organizace Jabkancové pouti. Jabkancová pouť patří k nejvýznamnější tradici České Třebové a její největší originalitě, kterou jiná města nemají. Už jenom proto stojí za to ji zachovat příštím generacím.
Použito materiálů: Kolektiv: Toulky minulostí Českotřebovska, 2.díl (2001)
VZPOMÍNKY
Počátky Jabkancové pouti
(Vzpomíná Vladimír Zoubek v roce 1996)Začátky Jabkancové pouti si nepamatuji, protože jsem přišel do České Třebové v roce 1961. Až v červenci roku 1963, to jsem bydlel v privátě na Skalce u Páclů. Paní Skálová, která cvičila v Sokole, chodívala okolo jejich domu. Já jsem na privátě hrával na harmoniku a ona to slyšela. Pozvala mě k nim.
Měla už připravené noty, a tak jsem se já dostal na Jabkancovou. Paní Skálová pokaždé nacvičovala na Jabkancovou pouť národní tance. A já jsem jí k tomu hrál. Když program skončil, tak jsme šli s paní Skálovou zpátky k nim domů, do kuchyně. A ona už pro nás měla připravené občerstvení. To bylo první dva roky. Potom jsem se dostal do divadelního spolku Hýbl a s tím souviselo účinkování na Jabkancové pouti s paní Sedláčkovou.
A jak se umělci připravovali? To bylo velice zajímavé. Dříve nebyly vůbec žádné zkoušky jako dnes, kdy se všichni několikrát sejdou v chalupě. U paní Skálové ve stodole (to je po pěšince od starého hřbitova do Benátek) se zásadně tancovalo, a to v létě i v zimě. Když byla zima, tak paní Skálová vařila čaj. A umělci jako takoví nikdy nezkoušeli. Těsně před Jabkancovou ráno se zkoušelo u Hamplů v chodbě. Později se vedle pódia, když už se program rozšířil, postavil vedle u chaloupky veliký stan. A shromažďovali jsme se vedle v té chaloupce, kde se alespoň trochu topilo. Na Jabkancovou je vždycky veliká zima.
Na Jabkancovou jezdil pravidelně pán odněkud z Ostravy. Jméno si už nevzpomenu, ale když jeho obrázek. Karel Tomeš ho tam vypodobnil.Jabkancová pouť na konci století
(Vypráví Josef Umlauf v roce 1996)Jabkancová pouť je určitě svátek pro celé město. A my, kteří bydlíme u kostelíčka, se už na ni těšíme v okamžiku, kdy ta minulá skončí. A dva měsíce před Jabkancovou už přemýšlíme konkrétně co zařídit, kde co sehnat, jaká vlastně bude. A jde se na brambory, protože se musí sehnat když je sklizeň. Já jsem už u pouti šestnáctý rok. Určitě je Jabkancová akcí, která Třebovou propaguje. Moc podobných akcí ve městě není.
Já jsem se k roli policajta a později purkmistra dostal náhodou. V roce 1986 se najednou neobjevil nikdo, kdo by dělal policajta panu Hamplovi. A lidi od kostelíčka říkali, jestli bych to nevzal na sebe. Tak jsem to zkusil a s panem Hamplem jsme vystupovali tři roky až do jeho smrti. Potom se konaly dvě Jabkancové bez purkmistra a lidi za mnou zase přišli, jestli bych nevzal dokonce figurku purkmistra. Poprvé jsem dělal purkmistra v roce 1992. Pana Hampla nikdo nenahradí, tomu nesaháme ani po kotníky, ale zkoušíme to. Snad to lidem tolik nevadí.
Povídání purkmistra s policajtem si píšu sám. Když jsem dělal s panem Hamplem policajta, tak psal texty on. Poslední roky si text píšu sám a je toho vždycky asi šest stránek rukopisu. Chodím po Třebové a dívám se, co se kde děje a poslouchám lidi.
Když po revoluci skončily občanské výbory, tak se nesly hlasy, že Jabkancová bude končit. Ale my jsme si řekli, že kdyby celý rok nemělo nic být, tak Jabkancová bude. Že nesmíme naše předchůdce zradit. Takže dokud tu budeme my a Spolek od svaté Kateřiny s paní Motyčkovou, tak nepřipadá v úvahu, aby Jabkancová pouť nebyla.
Dvě jména si ale neodpustím vzpomenout. První je Čeněk Hampl, bez kterého by pouť v takové podobě, v jaké je dnes, tedy i s programem, nikdy nevznikla. Jemu patří za všechno dík a snad má i trochu radost tam nahoře, že v jeho tradici pokračujeme dál. Tím druhým byl pan Hubert Vencl starší, který byl po dlouhá léta tím, kdo se staral o umělce ve stanu. K jejich zahřátí vždy sloužila doma osobně panem Venclem vyrobená kmínka a grog, který zahřál...
ČESKOTŘEBOVSKÝ SOKOL SLAVÍ VÝROČÍ 135 LET
Sokol slaví v České Třebové 135 let své existence, i když poprvé byla založena již v roce 1870 (tedy před 150 lety). Poté však zanikla a podruhé obnovena v roce 1885. Tak alespoň krátce o jeho počátcích.
V roce 1870 byl ve Třebové založen zcela nový spolek, jenž svou mnohaletou tradicí, vzdor několikerému násilnému ukončení činnosti, svým členům natolik učaroval, že jeho ideálům zůstali věrni i v nejtěžších chvílích, tělocvičná jednota Sokol. Učení Miroslava Tyrše a jeho následovníků nalezlo úrodnou půdu v myslích některých bývalých členů třebovského zpěváckého spolku „Lumír“. Zakládající schůze nově utvořené jednoty se uskutečnila na jaře 1870 v hostinci Bernarda Vostárka „Na Skále“. O významu sokolského hnutí promluvil dosavadní předseda zpěváckého spolku Alexandr Vrba, načež byl zvolen pětičlenný výbor. Starostou jednoty se stal kupec Alexandr Vrba, cvičitelem br. Černý, úředník dráhy, donedávna člen pražského Sokola, pokladníkem Vojtěch Černohouz a hospodářem mlynář Alfréd Dařílek, později vystřídaný Jakubem Červeným. Schůze se konaly v domě kupce Jana Rybičky čp. 74 v Hýblově ulici u kostela, kde se dosud setkávali členové spolku „Lumír“.
Počet členů jednoty dosáhl v krátké době čísla 45. V počátcích se cvičilo dvakrát týdně v hostinci „Na Skále“, kde nově ustavená jednota nalezla svůj první a vlastně stálý domov. Do jednoty vstupovali další a další členové ze všech vrstev obyvatelstva a záhy bychom nalezli mezi 120 Sokoly např. učitele Jana Tykače a Felixe Paukerta, Jiřího Pichla či lékarníka Antonína Slámu. Na jaře následujícího roku si členové jednoty opatřili první stejnokroje.
Dne 1. listopadu 1871 byla ve Třebové založena Občanská beseda, jejíž součástí se vedle pěveckého a čtenářského odboru stal i Sokol. Mezi členy jednotlivých spolků narůstala řevnivost a když se situace dále vyhrotila, přestali členové Sokola docházet na cvičení a tělocvična zůstávala prázdná.
Zájem občanů města se obracel k nově založenému sboru dobrovolných hasičů. Lidem imponovaly vkusné hasičské uniformy, doplněné lesklými přilbami. V roce 1873, v době založení hasičského sboru, bylo hasičům předáno veškeré tělocvičné nářadí a Sokol v České Třebové ukončil po třech letech pro nezájem občanů svoji činnost.
Obrat k lepšímu nastal až v roce 1885, kdy byly zakládány tzv. sokolské župy. Jedna z nich, tzv. „Východočeská župa Pippichova“, nazvaná podle nadšeného sokolského pracovníka dr. Karla Pippicha, vznikla i ve východních Čechách.
Sokolské župy pořádaly výlety a cvičení po českém venkově a podporovaly tak národnostní uvědomění obyvatel měst i vesnic. To byla záslužná činnost v období sílící německé rozpínavosti, představované v našich podmínkách zejména spolkem „Schulverein“, usilujícím právě v České Třebové o zřízení německé školy, což se ostatně později podařilo. Poloha našeho města na národnostním rozhraní, němčina jako úřední jazyk na dráze i v parnické textilce, to byly hlavní z mnoha dalších důvodů, proč bylo na den 29. června 1885 svoláno na Hory veřejné sokolské cvičení. Po skončení programu ke všem přítomným promluvil náčelník Sokola z Hradce Králové Edgar Červený. Ve svém projevu zdůraznil význam sokolských jednot pro zachování české svébytnosti a vyzval představitele města, aby uvažovali o znovuzřízení jednoty v České Třebové. Proslov vzbudil nečekaný ohlas a vše vyvrcholilo 6. Července 1885 v hostinci „Na Skále“ novou ustavující schůzí jednoty za účasti 43 občanů města. Byla projednána příprava spolkových stanov a zvolen devítičlenný sbor, jemuž bylo svěřeno provedení všech nezbytných přípravných prací. Na 12. červenec téhož roku byla svolána další schůze příznivců Sokola, na niž se dostavilo již 49 občanů. Byly přijaty a s schváleny spolkové stanovy a zvolen zatímní výbor. Starostou jednoty se stal kupec Jan Rybička, jeho náměstkem učitel J. B. Hubálek, jednatelem Josef Štěpánek, pokladníkem knihkupec Ferdinand Bucek, hospodářem Josef Kouřil, náčelníkem Karel Dostál a cvičitelem Antonín Dařílek.
Na příští výborové schůzi dne 18. Července 1885 bylo ustanoveno, že spolkovou místností se trvale stanou prostory hostince „Na Skále“. Rok 1885 se tak stal v České Třebové oficiálním založením tělocvičné jednoty Sokol (i když se jednalo vlastně již o druhé jeho založení. Proto také v letošním roce sokolové slaví 135. Výročí své jednoty.
Z prvních členů znovuvzkříšené jednoty Sokol jmenujme např. truhláře Antonína Felcmana, truhláře Emila Jeništu st., Antonína Blechu, řezníka Jaroslava Štanglera nebo truhláře Emanuela Neugebauera.
V sobotu 12. června 1886 proběhla v hostinci „Na Skále“ slavnost rozvinutí spolkového praporu. V témže roce se jednota účastnila župního sletu v Litomyšli.
Použito materiálů: Kolektiv: Toulky minulostí Českotřebovska, podle Martina Šebely, 1.díl (2000)
NEJVÝZNAMNĚJŠÍ DATA Z HISTORIE SOKOLA
1870 První založení tělocvičné jednoty Sokol v České Třebové
1885 Druhé, oficiální založení jednoty Sokol; tento rok je oficiálním založením
1885 Českotřebovský Sokol se stal součástí sokolské Východočeské župy Pippichovy
1886 První veřejné cvičení třebovského Sokola
1891 Zemřel první starosta obce sokolské Jan Rybička
1903 Ustanoven žen ský odbor Sokola s počátečním počtem 17 členek
1908 Stavitelem Františkem Plašilem postaven dnešní tzv. velký sál sokolovny s jevištěm
1928 Pohostinské vystoupení populárního písničkáře a skladatele Karla Hašlera
1931 Na TBC zemřela náčelnice třebovského Sokola Růžena Hamplová (ve věku 25 let)
1932 Člen činohry Národního divadla Bedřich Karen sehrál hlavní roli ve hře Plukovník Švec
1935 Ve městě proběhl Sokolský slet Východočeské sokolské župy Pippichovy, událost roku
1936 Založena jednota Sokol v obci Kozlov
1938 V sále Na Skále proběhl předsletový den s velkou účastí, který byl narušen mobilizací
1948 Sokol, Orel, DTJ a další sportovní kluby byly soustředěny do TJ Lokomotiva
1986 Výstavba nové tělocvičny Na Skále; demolice jeviště, šaten a dalších místností
1989 Opětovné vzkříšení tělovýchovné jednoty Sokol
1996 Ve sále tělocvičny Na Skále proběhla Tělocvičná akademie ke 110. výročí založení Sokola
2008 Od T.J. Sokol se oddělil oddíl volejbalu a byl založen Sokol Česká Třebová II.
VÝROČÍ ROKU 2020 Z HISTORIE MĚSTA
1335 (685 let) – Nejstarší dochovaná listina města Česká Třebová, která byla sepsána v době vlády zbraslavského kláštera. Dne 6. ledna ji vydal městský dědičný fojt Lipold, který touto listinou rozšířil obdarování kostelíku svaté Kateřiny.
1400 (620 let) – První zápisy v nejstarší dochované českotřebovské městské knize (některé zápisy zřejmě přepsány ze starších knih), záznamy dříve latinské byly také poprvé psány česky.
1450 (570 let) – Držitel lanšperského panství i s Českou Třebovou Pavel z Jenštejna převedl panství přes zprostředkovatele Bohuslava Košína z Košíně na Zdeňka Kostku z Postupic Kostkové drželi panství do roku 511, kdy ho získali Pernštejnové.
1540 (580 let) – První zmínka o českotřebovském mlýně, který stával poblíž nádrže Na Splavě asi 30 metrů od dnešního novinového stánku dolů směrem ke křižovatce. U mlýna bývala i pila. Mlýnu se říkalo Padhajský, později Dařílkův a Tykačův. Mlýn byl zbořen v roce 1959.
1565 (455 let) – Vratislav z Pernštejna zavedl ve městě tzv. Purkrechtní registr, knihu, která evidovala koupě a prodeje statků a domů včetně splátek. Město bylo rozděleno na město a předměstí a zachycuje 123 osedlých
1570 (450 let) – Město Česká Třebová začalo (podle potvrzení z roku 1820) užívat znak města – kohouta s lidskou hlavou.
1575 (445 let) – Převod gruntu Vavřince Nepraše na starší bratry Jednoty bratrské, kteří veměstě působili několik let.
1585 (435 let) – Dvě zprávy o moru, „černé nemoci“, v České Třebové, o které se zmiňují konšelé ve svých zprávách do Moravské Třebové.
1590 (430 let) – Tehdejší majitel panství Adam Hrzán z Harasova potvrdil třebovským artikule cechu ševcovského.1625 (395 let) – Majitel panství Karel z Lichtenštejna navštívil Českou Třebovou, které odebral várečné právo a nepotvrdil jiné ekonomické výsady.
1625 (395 let) – V českotřebovské faře se objevil první katolický kněz Adam František Zvolenský, ale zanedlouho ji opustil.Duchovní správu celého panství poté léta zastával pouze jediný farář (třebovskou farnost obstarával ústecký děkan).
1635 (385 let) – Karel Eusebius z Lichtenštejna nařídil tištěným letákem připevněným na dveře kostela lhůtu k plnění zpovědníchpovinností.
1745 (275 let) – Ve městě vypukl jeden z největších požárů, jehož přičina nebyla nikdy vypátrána. V noci ze 6. na 7. srpna se
postupně rozšířil na téměř všechny domy a do rána lehlo popelem celé městečko. Ve středu města zůstal pouze kostel, fara a po třech domech na obou stranách ulic.
1750 (250 let) – Dřevěná kašna, která stávala odnepaměti uprostřed náměstí a byla jediným zdrojem vody pro obyvatele náměstía přilehlých ulic, byla odstraněna.1770 (250 let) – V lázeňském a poutním místě Hory u České Třebové byl po likvidaci dřevěné boudy postaven dřevěný hostineca lázeňská budova. Lázně i hostinec město odděleně pronajímalo.
1840 (180 let) – Na místě dnešní křižovatky ulic Riegrova, Moravská a Chorinova byla stržena poslední městská brána, která byla nazývána Horní brána.
1845 (175 let) – Den 20. srpna 1845 se stal jedním z nejvýznamnějších mezníků historie města Česká Třebová. Na nově postaveném českotřebovském nádraží se objevil první parní vlak. Železnice se stala nedílnou součástí města, přinesla práci mnoha lidem a ve své době město velmi proslavila.
1855 (165 let) – Naproti tehdejšímu hotelu Netušil v Sadové ulici byla postavena nová staniční budova. Železniční dílny se staly součástí Státní železniční společnosti.
1860 (160 let) – Jako součást Čtenářské besedy byl založen pěvecký spolek Lumír, jehož spolkový prapor sloužil do roku 1916 Občanské besedě a poté byl uložen v městském muzeu.
1865 (155 let) – Na náměstí byla postavena budova dívčí školy. Dnes je to budova městského úřadu. Budovu postavil stavitel Jan Žák, který se do města přistěhoval z Haliče.
1870 (150 let) – V České Třebové byla poprvé založena Tělocvičná jednota Sokol. Zakládající schůze se uskutečnila na jaře v hostinci Bernarda Vostárka Na Skále. Prvním starostou jednoty se stal kupec Alexandr Vrba. Po několika měsících však činnost skončila.
1870 (150 let) – Ve slavnostní den 28. srpna se sešlo v České Třebové asi osm tisíc lidí (některé údaje uvádějí až 20.000 lidí), kteří šli průvodem z náměstí na Hory, kde se konal jeden z velkých táborů lidu jako protest proti tzv. rakousko-uherskému vyrovnání Na Horách promluvili ředitel školy Jan Orth, děkan Josef Tupec, okresní tajemník Josef Till, dr. Rudolf, kníže Thurn-Taxis, spisovatel Josef Barák a mnozí další. Na závěr byla přijata rezoluce.
1870 (150 let) – V místě dnešní pošty na Pernerově náměstí byl postaven první tzv. Müllerův most.
VÝROČÍ TŘEBOVSKÝCH RODÁKŮ A OBČANŮ
* 1490 (530 let) Mikuláš Šud ze Semanína (1490-23.4. 1557), nejpozoruhodnější postava dějin Semanína, získal titul mistr svobodných umění, učil na Karlově univerzitě, vystudoval matematiku a hvězdářství, spisovatel, astrologické předpovědi, předpovědi budoucnosti, vydavatel knih a dalších tiskovin
* 1560 (460 let) Jan Chorinus – Kormout (asi 1560–3.5. 1606), českotřebovský rodák, mistr a později děkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, na sklonku života prorektor, profesor klasických jazyků a filozofie, probošt Karlovy koleje, humanistický básník, překladatel z latiny, básník s tématy přírody a elegie
* 1815 (205 let) Josef Tupec (10.2.1815–19.4.1886), jeden z nejvýznamnějších třebovských římsko-katolických farářů, organizátor shromáždění lidu na Horách (1840), později biskupský vikář pro lanškrounský vikariát
† 1820 (200 let) Karel Broulík (1777–1820), syn třebovského učitele a skladatele Martina Broulíka, důstojník české legie arciknížete Karla, komisař v pražské policejní direkci, císařský úřad vládní, dvorský rada, roku 1820 povýšen do rytířského stavu
* 1850 (170 let) Václav Vlastimil Hausmann (1.1.1850–11.4.1903), varhaník, žák Bedřicha Smetany, kapelník a ředitel kúru v Rožnově na Moravě a v Německém Brodě; zakladatel zemského spolku varhaníků, hudební skladatel (opery, operety, baletní hudba a církevní skladby); nastoupil na učitelské místo v České Třebové; konec života strávil u dcery Zory Rybičkové, pochován na místním hřbitově
* 1850 (170 let) Tomáš Garrigue Masaryk (7.3.1850–14.9.1937), první český prezident, čestný občan města Česká Třebová
† 1865 (155 let) František Pravoslav Volák (19.8.1829–4.8.1865), vlastním jménem Bořivoj Kordeš; narodil se v Litmani, studoval v Brně a Praze, vlastenec, překladatel, publicista, spisovatel, působil v Prešpurku a v Praze; na sklonku života nemocen na radu lékaře odjel do lázní Hory u České Třebové, kde zemřel; pochován na třebovském hřbitově
* 1870 (150 let) Josef Horčička (16.3.1870–16.1.1939), učitel a sběratel lidových písní, ředitel školy na Parníku, s Karlem Plickou vydal Kytici českých národních písní a Lidový zpěvník; spoluautor učebnic hudební výchovy a turistického průvodce
* 1875 (145 let) Miroslava Škrabal (10.7.1875–21.6.1896), houslista a skladatel, žák Antonína Bennewitze; písňová a melodramatická tvorba a komorní hudba
* 1875 (145 let) Bohumil Blecha (29.7.1875–20.8.1958), muzejník, amatérský kronikář, člen Sokola; správce městského muzea, psal rodinnou kroniku
* 1875 (145 let) Emil Pětník (26.11.1875–28.10.1932), českotřebovský obchodník; první specializovaný prodejce železářského zboží; člen a funkcionář jednoty Sokol
* 1880 (140 let) Josef Chládek (22.10.1880–4.1.1958), podnikatel, obchodník v papírnictví, knihař, vydavatel místopisných a uměleckých pohlednic; předseda dozorčí rady Živnostenské záložny
* 1885 (135 let) Jindřich Praveček st. (1.3.1885–11.2.1969), pedagog, klavírista, dirigent sdružení Smetana, smíšeného pěveckého sboru Bendl a železničářského sboru, skladatel (v muzeu několik skladeb pro sbor); pochází z obce Hroby u Tábora, do České Třebové se přistěhoval 1920, učil na chlapecké a dívčí měšťanské škole a na reálce hudební výchovu. Přispíval do Hudebního zpravodaje, Východu adalších; spoluautor publikace Česká Třebová z roku 1934; čestný občan města Česká Třebová
* 1885 (135 let) Zdeňka Baldová (20.2.1885–26.9.1958), vlastním jménem Zdena Balašová; českotřebovská rodačka, herečka, členka Národního divadla, národní umělkyně a laureátka státní ceny; členka souboru Městského divadla Královské Vinohrady, manželka šéfa činohry Vinohradského divadla a režiséra Karla Hugo Hilara; hrála v 63 filmech (Morálka paní Dulské, Revizor, Filozofská historie, Lidéna kře, Měsíc nad řekou); premiéra její nejslavnější filmové role ve filmu Morálka paní Dulské proběhla pouze týden před její smrtí; v letošním roce jí bude v Chorinově ulici odhalena pamětní deska
* 1885 (135 let) a † 1970 (50 let) Ludvík Shejbal (24.8.1885–29.11.1970), odborník v železniční dopravě; přednosta Dílen ČSD; přednášel na Vysoké škole technické; dvě období působil jako první náměstek starosty a krátce byl i starostou, člen Mezinárodní železniční unie
* 1885 (135 let) Josef Jindra (11.11.1885–11.7.1967), zakladatel výroby armatur v České Třebové, majitel továrny Jindra na Parníku; firma (ve spolupráci s bratry) začala jako první vyrábět armatury
* 1890 (130 let) František Rybička (8.1.1818–17.3.1890), první konstituční volený starosta města Česká Třebová (v roce 1848), třebovský lékař, filozof, starosta místního Sokola, předseda Občanské besedy, zakladatel a předseda Občanské záložny a jeden ze zakladatelů třebovského pivovaru, působil v pěveckém a čtenářském spolku, byl jedním z prvních divadelních ochotníků; přítel F. M. Klácela, Boženy Němcové, F. E. Welze, Václava Hanky a mnoha dalších osobností tehdejší doby. Sestavil herbář flory z okolí České Třebové (dnes uložen v Národním muzeu v Praze). Pro velké dluhy, které vznikly v pivo- varu, kam vložil své peníze, si vzal dobrovolně život.
* 1890 (130 let) Marie Prosová (24.11.1890–3.6.1913), říkalo se jí Mařenka; zvláštní příběh: zamilovala se do učitele Jandíka, ale jejich svazku rodiče nepřáli, mladá Marie přestala jíst, onemocněla a zemřela na souchotiny; rodiče celé věno dali na výrobu jedné z nejkrásnějších soch na místním hřbitově
† 1890 (130 let) František Emanuel Welz (2.2.1816–30.11.1890), horlivý vlastenec a buditel, do České Třebové se uchýlil po porážce revoluce roku 1848, kde žil u rodiny Rybičkovy, odkud se přestěhoval do Kozlova (v chaloupce později pobývali Vejrychovi a Max Švabinský)
* 1895 (125 let) a † 1980 (40 let) Bohuslav Štangler (19.3.1895–9.2.1980), publicista, regionální historik, spisovatel, dramatik, hudebník, muzejník, turista; předseda sdružení Smetana, ochotnik v DS Hýbl, ini- cioval založení hudební školy; psal divadelní hry pro mládež, redaktor týdeníku Náš kraj, autor publikací o České Třebové; správce městského muzea (zakladatel železničního oddělení)
* 1900 (120 let) Anděla Kučerová-Hubálková (19.4.1900–11.8.1981), učitelka a divadelní ochotni- ce, herečka a režisérka; jednatelka ČSŽ a Osvětové besedy, pracovala v ČSCHDZ a o zvířata se starala; byla známá psy rasy čau-čau
† 1900 (120 let) Ladislav Silbrník (17.6.1900–28.6.1941), železničář, strojvedoucí, odbojář proti fašismu; ve Třebové založil odbojovou skupinu železničářů, zatčen gestapem, popraven sekerou; po válce vyznamenán in memoriam Odznakem druhého národního odboje a Čs. válečným křížem 1939
* 1900 (120 let) František Mareš (1.10.1900–25.4.1977), betlémář
† 1900 (120 let) Gabriel B. Kubelka (1853–26.10.1900), pedagog, básník, spisovatel; autor čtyřverší vytesaného do kamene u pramene Javorka; publikoval v časopisech Světozor a Květy, do České Třebové přišel učit
† 1900 (120 let) Jan Matoušek nejst. (16.5.1856–1.12.1900), zakladatel rodu třebovských prodejců ovoce a zeleniny
* 1905 (115 let) Eduard Spirman (20.2.1905–7.9.1972), středoškolský profesor
* 1905 (115 let) Oldřich Bittl (5.8.1905–6.3.1978), divadelní ochotník, herec, režisér, pocházel ze starého hereckého Bittlova rodu, který působil u kočovné divadelní společnosti; stál u zrodu Jabkancové pouti a byl prvním policajtem (vedle purkmistra Čeňka Hampla); tramp, moderátor kulturních akcí, spoluzakladatel fotbalového oddílu
* 1905 (115 let) Marie Marklová (5.12.1905–21.7.1983), kronikářka města, knihovnice; redaktorka časopisu závodu Perla Kolem dokola; napsala dvě knihy (110 let českotřebovského textilu, Pazdeří), povídky, básně; badatelka regionální historie; náčelnice jednoty Sokol, divadelnice
† 1910 (110 let) František Pěkník (10.10.1866–9.4.1910), lékař, pracovník v tělovýchově a v Sokole, kde působil jako jeho starosta; studoval na gymnáziích v Moravské Třebové a v Olomouci, poté lékařství v Praze
* 1910 (110 let) Jiří Pávek (14.4.1910–29.12.1988), akademický malíř, pedagog; věnoval se figurální kompoziční tvorbě, kresbě, portrétům, krajinám a zátiší
* 1910 (110 let) Marie Blodíková (5.9.1910–23.4.1987), českotřebovská herečka a režisérka DS Hýbl; slavná role Čapkovy Matky; režie her J. K. Tyla Pražský flamendr, Tetaneův Zpovědník a mnohé další
* 1910 (110 let) a † 1990 (30 let) Čeněk Hampl (15.12.1910–1.5.1990), železničář, herec, divadelní ochotník, hudebník, zakladatel nové tradice Jabkancové pouti; předseda DS Hýbl, purkmistr od kostelíčka při Jabkancové pouti, její organizátor a autor programů pouti; konferenciér různých akcí ve městě
* 1915 (105 let) František Preisler ml. (29.1.1915–25.3.1983), hudebník, hudební skladatel (scénické a chrámové skladby, opereta Šly panenky silnicí); člen známé muzikantské rodiny v České Třebové; kapelník Východočeského divadla v Pardubicích, Kladenského divadla, Městského divadla v Plzni a Krajského oblastního divadla v Olomouci; šéf opery v divadle v Opavě
* 1915 (105 let) Otakar Runa (26.7.1915–28.11.1941), sportovec, milovník umění, hudebník, odbojový pracovník, podílel se na sabotážích v továrnách, zatčen a ve věznici na Pankráci odsouzen k trestu smrti zastřelením; na rodném domě na Starém náměstí odhalena Otakaru Runovi v roce 1991 pamětní deska
* 1915 (105 let) Bohumil Sláma (4.12.1915–10.8.1944), učitel, člen Sokola, odbojář ve 2. světové válce, vedoucí odbojové skupiny Jindra, spolupráce s parašutisty atentátu na Heydricha; člen skupiny Marušky Kudeříkové; zatčen gestapem, vězněn v Brně, popraven ve Wroclavi
† 1920 (100 let) Karel Jankele mladší (29.12.1872–1.1.1920), malíř betlémů
* 1920 (100 let) Ladislav Beran (16.4.1920–10.8.2007), sportovec, hokejista, fotbalista, sportovní trenér a činovník; zasloužil se nebo se podílel na budování fotbalového stadionu Pod Jelenicí, kluziště a tenisových kurtů Za Vodou, obnově skokanského můstku na Habeši, vybudování lyžařského centra v Čenkovicích a krytého plaveckého bazénu
* 1920 (100 let) František Jandera (22.5.1920–23.2.2012), muzejník, betlémář, filmař, dokumentarista; znalec regionální historie, jeden z prvních třebovských filmařů (zachytil proměny města, ledování na pivovarském rybníčku, demolici pivovaru a jednu z prvních Jabkancových poutí)
* 1920 (100 let) Jiří Josefík (29.7.1920–13.10.2006), restaurátor, malíř, publicista, vysokoškolský pedagog; návrhy výzdoby Betlémské kaple pro filmy Otakara Vávry Jan Hus a Jan Žižka
† 1920 (100 let) Karel Kovařovic (9.12.1862–6.12.1920), dirigent, učitel, korepetitor a hudební skladatel, zamiloval si obec Přívrat, kde složil operu Psohlavci
* 1920 (100 let) Dobromil Keprt st. (31.12.1920–6.7.2014), učitel, vychovatel, hudebník, kapelník, znalec dechové hudby, divadelní ochotník; českotřebovský odborník na dechovku; působil v místním dechovém orchestru a v tanečním orchestru Collegial; skládal orchestrální skladby, polky, valčíky
* 1925 (95 let) Jaroslav Hosnedl (4.2.1925–2.10.1983), středoškolský učitel (pedagogická škola v Pardubicích, SPŠŽ a Gymnázium v České Třebové); režisér a dramaturg DS Hýbl, divadelní kritik, amatérský básník, vedoucí rozhlasového kroužku
* 1925 (95 let) Přemysl Slezák (19.2.1925–2.4.2003), za 2. světové války člen skupiny Mladý východ, zatčen gestapem a odsouzen k trestu smrti, později na osm let, nejmladší odbojář a vězeň v České Třebové, vězněn v koncentračních táborech Terezín, Drážďany i jinde
* 1925 (95 let) a † 2010 (10 let) Bořivoj Bartoníček (25.6.1925–23.6.2100), novinář, vězeň, odbojář, válečný veterán; člen odbojové organizace Mladý východ, zatčen gestapem, vězněn v Pardubicích, Terezíně; v Berlíně odsouzen za velezradu a sabotáž k trestu smrti, čtvrt roku v cele smrti, zázrakem přežil; příběh jeho života od práce v ilegalitě přes celu smrti a chladné přijetí po návratu do České Třebové, odkud se proto odstěhoval do Lanškrouna, popsal společně s publicistou a novinářem Stanislavem Motlem v knize Svědek z cely smrti, která vyšla několik dní po jeho smrti
* 1925 (95 let) František Prejsler (27.10.1925–5.7.1994), sportovec kuželkář; několikanásobný mistr ČSR, dvakrát druhý na Mistrovství světa, světový rekordman v soutěžích jednotlivců i družstev, kapitán týmů Mistra Evropy (1960) a Mistra světa družstev (1962); později sportovní funkcionář, trenér národního týmu juniorů, rozhodčí, dopisovatel časopisu Kuželky
* 1930 (90 let) Karel Vejrych (2.2.1873–25.8.1930), pedagog a klavírní virtuos, vyučoval na hudební škole v Litomyšli a na konzervatoři v Kišiněvě (Rusko); volný čas věnoval Kozlovu; člen výkonného výboru agrární strany v Praze, prosadil stavbu silnice z České Třebové do Kozlova
* 1930 (90 let) Milan Gregar (31.12.1930–18.5.1998), obchodník, divadelní ochotník, konferenciér; psal rodinnou kroniku a příběhy do Českotřebovského zpravodaje
† 1940 (80 let) František Maloch (24.4.1862–13.1.1940), botanik, středoškolský profesor na českotřebovském gymnáziu
* 1940 (80 let) Karel Jelínek (14.9.1940–23.5.2008), politický vězeň; jeho rodina pronásledována od roku 1948, vylepoval plakáty; odsouzen na devět let odnětí svobody za pobuřování proti republice, pokusy vyděračství, spolčování (vytvořil s kamarády skupinu Barbara) a sběhnutí a ztrátu čestných občanských práv na tři roky; vězněn v táboře Rovnost v Jáchymově, v Bytízi u Příbrami a ve Valdicích; podle jeho životního příběhu napsal Arnošt Lustig knihu Bílé břízy na podzim; rehabilitován Vyšším vojenským soudem v Příbrami 17. dubna 1991
* 1945 (75 let) Milan Michalski (1.5.1945), učitel, mineralog, novinář, publicista, spisovatel, fotograf; zakladatel Mineralogického klubu, dopisovatel do regionálního tisku; několik fotografických výstav; držitel ceny města Kohout
† 1945 (75 let) František Preisler I. (5.5.1886–6.6.1945), ředitel kúru, kapelník, skladatel a hudební pedagog; vystudoval pražskou konzervatoř, založil a řídil hudební spolek Filharmonia (později spolek Smetana)
* 1945 (75 let) Pavel Langhans (14.7.1945), výtvarník, kreslíř, grafik; ilustroval řadu knih (Toulky minulostí Českotřebovska, Škola hry na kytaru, Krásná pasačka, O bílé lišce, Post Scriptum Jiřího Musílka; autor regionálních betlémů, autor kreslených vtipů (II. cena mezinárodní výstavy kresleného humoru v Anglii); výstavy v Čechách, Makedonii, Norsku, Velké Británii, Belgii; autor heraldicky oficiálně uznaného znaku města a městské vlajky
† 1945 (75 let) František Doležal (14.9.1909–4.10.1945), vojenský letec, plukovník; za 2. Světové války odešel do Velké Británie jako letec, velitel A-letky čsl. perutě, později celé 310. perutě a další rok se stal velitelem celého čsl. stíhacího wingu (312., 311. a 313. stíhací peruť); vyznamenán francouzským válečným křížem, britským řádem za význačné služby D.S.O., záslužným leteckým křížem D.F.C., čtyřmi čs. válečnými kříži 1939 a třemi medailemi Za chrabrost; zahynul při leteckém neštěstí dopravního letounu u Bučovic
* 1945 (75 let) Doc. RNDr. Ilja Pek, CSc. (5.11.1945–25.11.1998), přední český paleontolog, vedoucí katedry geologie a životního prostředí Přírodovědecké fakulty Palackého univerzity v Olomouci, člen vědecké rady, člen České geologické společnosti
† 1945 (75 let) Oldřich Trávníček (17.12.1888–7.12.1945), vydavatel, knihkupec, na Slovensku založil Učitelské nakladatelství, významný vydavatel literatury pro mládež; člen ilegálního protifašistického odboje, vězněn
† 1950 (70 let) Ing. Otakar Hruška (4.10.1878–8.2.1950), báňský inženýr, odborník v hornictví; vysokoškolská studia na c.k. důlní akademii v Příbrami; publikace odborných knih a příruček s geologickou tématikou
† 1950 (70 let) Jan Pelikán (4.5.1878–15.11.1950), odbojář, železničář, divadelní ochotník; zasedal v Revolučním národním výboru v roce 1918, v roce 1920 byl zvolen za člena Národního shromáždění; vydal knihu Za cílem života
† 1955 (65 let) Fritz Friesler (21.1.1881–1.7.1955), divadelní a filmový herec a režisér; herectví studoval soukromě ve Vídni; hrál v Mnichově, Zhořelci, Manheimu a v Berlíně; počátkem dvacátého století působil jako filmový režisér, scénárista a herec; jeden z představitelů rakouského filmového expresionismu
† 1960 (60 let) Eugenie Heidlerová (11.8.1898–11.3.1960), rozená Rybičková; tanečnice a baletní umělkyně; vystupovala i ve Stavovském divadle
† 1965 (55 let) Josef Gzíl mladší (20.8.1892–15.2.1965), obchodník s ovocem a zeleninou, milovník výtvarného umění, sběratel obrazů, mecenáš výtvarného umění; dům čp. 11 v Klácelově ulici je dnes součástí městského muzea
† 1965 (55 let) Václav Šrefl (14.5.1889–13.6.1965), továrník, spolupracovník firmy Jindra, po rozchodu založil novou firmu na armatury na Litomyšlské ulici
† 1970 (50 let) Zdeněk Blažek (10.5.1889–20.3.1970), farmakolog, ředitel Výzkumného ústavu léčivých rostlin, pracovník Výzkumného ústavu pro farmacii a biochemii, tým pod jeho vedením vyvinul v roce 1959 slavnou Kofolu; autor odborných děl Domácí léčivé rostliny, Mikroskopický atlas, Pěstování námele, Dosování drog
† 1970 (50 let) Antonín Litochleb (6.6.1886–17.12.1970), středoškolský pedagog gymnázia, zakladatel českotřebovského skautingu a dopisovatel čtrnáctideníku Náš kraj
† 1980 (40 let) Josefa Kšírová (16.7.1897–13.2.1980), rozená Černá, herečka a režisérka ochotnického divadla v České Třebové, jedna z nejvýznamnějších členek DS Hýbl v celé historii (50 let v souboru); hrála titulní role v Maryše nebo Matce a její poslední role byla babička Boženy Němcové
† 1980 (40 let) Miloš Hubálek (11.7.1904–13.4.1980), učitel, národopisný pracovník, spisovatel, ředitel školy ve Výprachticích a Starém Jičíně;
† 1980 (40 let) Jaroslav Burian (15.9.1922–7.7.1980), jazykovědec, literární vědec, překladatel, pedagog; absolvent Filozofické fakulty v Brně a Lomonosovovy univerzity v Moskvě; vysokoškolský učitel ruského jazyka, lektor českého jazyka na Sorboně v Paříži,znalec tvorby Maxima Gorkého
† 1980 (40 let) Josef Švenk (3.12.1918–28.8.1980), hudebník, pedagog; působil v Bratislavě, člen orchestru Slovenského národního divadla, vedoucí skupiny lesních rohů Slovenské filharmonie, sólista Slovenského rozhlasu
† 1985 (35 let) MUDr. Josef Vařečka (16.11.1907–14.2.1985), českotřebovský lékař
† 1990 (30 let) Jan Mehl (19.5.1912–22.5.1990), akademický malíř, restaurátor, grafik, ilustrátor; žák Františka Kupky v Paříži, obrazy s figurálními motivy a krajiny; restaurátor nástěnných maleb (rekonstrukce Alšových sgrafit na budově Smetanova divadla); obaly pro „černé desky“ a ilustrace pro hudební vydavatelství Panton; návrhář kostýmů v Národním divadle; výstavy v Sofii, Moskvě, Rio de Janeiru, Paříži
† 1995 (25 let) Jaroslav Benátský (17.4.1913–3.7.1995), železničář, třebovský loutkář, vedoucí loutkářského souboru, loutkoherec, režisér, dramaturg; držitel čestné medaile ministerstva kultury ČSR Za rozvoj amatérského loutkářství; stavitel modelů parních lokomotiv
† 1995 (25 let) PhMr. Josef Chmelík (20.5.1922–27.10.1995), lékárník a všestranně nadaný sportovec
† 1995 (25 let) Jaroslav Krása (7.2.1924–17.12.1995), třebovský rodák, tramp, skaut, sportovec (hokej a kopaná); byl prvním vedoucím skautského střediska Javor po revoluci, pracoval v okresní radě Junáka, nositel skautských vyznamenání (Řád junácké lilie za mimořádné zásluhy a obětavou práci)
† 2000 (20 let) Marta Czabkeová (4.3.1923–6.4.2000), skautka, členka junáckého střediska Javor, vyznamenána členstvím ve Svojsíkově oddílu
† 2005 (15 let) Jaroslav Holec (21.4.1924 -2005), sportovec, lyžař a kuželkář; v kuželkách získal titul Mistr Čech, sportovní funkcionář, předseda oddílu TJ Lokomotiva, získal ocenění Kohout 2003; závodník v běhu na lyžích, skok na lyžích, závod sdružený
† 2010 (10 let) Marie Preislerová (25.8.1917–10.4.2010), rozená Černohorská, narozena v Rakousku; divadelní a filmová herečka, operetní pěvkyně; členka činohry a operety Českého divadla v Olomouci a operety Stálého divadla v Kladně; ve válce v Městském divadle v Plzni; po válce opavské Slezské divadlo a Divadlo Oldřicha Stibora v Olomouci; členka olomoucké činohry (Maryša, Zkrocení zlé ženy, Marie Stuartovna, R.U.R., Žebrácká opera, Romeo a Julie atd.); televizní seriál Dispečer; jezdila do Kozlova a České Třebové
† 2010 (10 let) Antonín Matzke (16.2.1916–30.11.2010), středoškolský profesor, malíř a grafik; maloval krajinu Vysočiny, městská zákoutí Litomyšle (zde učil), náměty z České Třebové a květiny
(Zdroj – Kolektiv: Toulky minulostí Českotřebovska 1. a 2. díl, 2000 a 2001); zpracoval Karel Kubišta
OBEC PŘÍVRAT
Počet obyvatel: 351, průměrný věk 40 let, roz- loha: 730 ha, nadmořská výška 450m, poloha: 49°55’24” s.š. – 16°23’50” z.d.OBECNÍ ÚŘADObecní Úřad Přívrat, č.p. 11, PSČ: 560 02Tel.: 465 585 161E-mail: ou@privrat.cz, www.privrat.czfacebook.com/obecprivratÚřední hodiny:pondělí 9:00–15:00 hodinstředa 8:00–14:00, 18:00–19:30 hodinStarosta: Jan Stránský – 604 297 672jan.stransky@privrat.czMístostarostka:Pavlína Nováková – 732 879 404;email.: pavlina.novakova@privrat.czObecní zastupitelstvo má 9 členů.HOSTINEC U COUFALŮTel.: 778 134 039Hostinec se sálem je nejdůležitější budova v obci, konají se zde kulturní a společenské akce.Otevřeno:Út, St, Čt: 17:00–22:00,Pá: 17:00–24:00, So: 16:00–23:00, Ne: 16:00–22:00, Po – zavřeno Pivo: Radegast 12°, Radegast 10°STATEK U KUBŮUbytování v rekonstruovaném statku, během roku se zde též konají některé společenské akcePřívrat 32, 560 02 Česká TřebováTel.: 601 364 714E-mail: statekukubu@privrat.cz www.statekukubu.cz, facebook.com/statekukubuPRODEJNA POTRAVINTel: 778 134 043Zaměřujeme se na prodej výrobků od regionálních výrobců (řeznictví, pekařství, mlékárna), dále přijímáme objednávky masa a steaků na gril nebo zabíjačkových specialit, jakož i sudových piv. Uspokojíme i vaše další objednávky!Otevřeno: Po - Pá: 7:30-10:00, So 7:30-11:00;odpoledne: Út 14:30 - 17:00, Čt 14:30 - 18:00KABELOVÁ TELEVIZEnabízí základní televizní programy, telefonování a připojení k internetu, zákaznická služba je připravena 24h dennětel: 848 800 858KNIHOVNABudova Obecního úřadu,půjčovní doba: středa 17:00–18:30.Knihy se obměňují ve spolupráci s knihovnou v České Třebové, je zde i veřejná stanice internetu. www.privrat.knihovna.czSKI AREÁLPro lyžaře a snowboardisty jsou připraveny 3 sjezdovky různých obtížností (2 osvětlené), technické zasněžování, Snowbar s WI-FI free, půjčovna, lyžařská škola. Jízdenky jsou časové i bodové. SKI areál Přívrat se prezentuje jako lyžařské středisko pro rodiny s dětmi, a pro ně je k dispozici malý dětský vlek, V letních měsících downhill koloběžky a Pinguin park.Provozní doba v zimě: 9–19 hodinProvozní doba v létě: víkendy 13:00–19:00SKI Přívrat s.r.o., Přívrat 44, 560 02 Č. TřebováTel.: 723 675 123,E-mail: info@ski-privrat.cz, www.ski-privrat.czSBOR DOBROVOLNÝCH HASIČŮ (SDH)Založen v roce 1890. Sbor provozuje hasičský sport, pořádá kulturní akce, z nichž nejznámější je Přívratské vinobraní.Starosta sboru: Petr Štangler – tel. 732 544 589velitel výjezdové jednotky - Ondřej Voleský, tel. 724 761 595,velitel mladých hasičů - Milan Vaňous, tel. 736 440 357hasici@privrat.czMIROSLAVOVA ZEMĚSdružení za veselejší současnost se stará o rozruch v obci. Pořádá Guláš festival a zúčastňují se klání Her bez katastru (HBK).Tel.: 720 145 238, miroslavovazeme@gmail.comFK BECHEROVKA PŘÍVRATOddíl má družstvo hrající krajský přebor futsalu. V létě pořádá turnaj v malé kopané Becher Cup.Tel.: 705 122 624, E-mail: bsl@seznam.cz facebook.com/FK.Becherovka.PrivratBECHEROVA STRANA LIDU (BSL)BSL má patronát nad fotbalovým klubem FK Becherovka Přívrat; pořádá tradiční kulturněspolečenskou akci říjnové Becherobraní.E-mail: bsl@seznam.cz,becherova.strana.lidu.cz,facebook.com/Becherova.Strana.LiduTRADIČNÍ AKCE V ROCE 2020Přehled těchto a dalších akcí a jejich upřesnění najdete na www.privrat.cz• 8. února – Hasičský ples v sále U Coufalů• 21. března – Maškarní bál U Coufalů• 2. května – koncert v rámci Hudebního festivalu Antonína Bennewitze• 13. června - Oslavy 130 let SDH Přívrat• 20. června – Myslivecká bašta na statku U Kubů• Letní kino: 11. 7., 25. 7., 1. 8., 22. 8.• 29. srpna – Guláš festival• 18.–19. září – Přívratské vinobraní• 17. října – Becherobraní 2020• 19. prosince – Vánoční zpívání pod stromečkem s živým betlémem na návsi a v sále• 26. prosince – Sváteční zábavaOHLÉDNUTÍ ZA ROKEM 2019• Maškarní bál U Coufalů (16.3.2019)• Festival Antonína Bennewitze (11.5.2019)• Vítání nového hasičského výjezdního automobilu (1.6.20019)• Guláš fest – soutěž ve vaření kotlíkového guláše (31.8.2019)• Vinobraní (13.-14.9.2019
OBEC RYBNÍK
Rybník je obec, která se rozkládá v podhůří Orlických hor v malebné přírodě podél řeky Třebovky na obou jejích březích. Svým severozápadním koncem navazuje na město Česká Třebová. Počátky obce Rybník, se datují do roku 1292. Z tohoto roku pochází první zmínka o osadě Rybník (tehdy pod jménem Ribna), a to v zakládací listině Zbraslavského kláštera. V obci je k 31.12.2019 evidováno 833 obyvatel. Obec Rybník má katastrální výměru 1,113 ha, pozemky určené k plnění funkcí lesa představují 50% plochy katastru obce. Do budoucna se plánuje výstavba rodinných domů, bytovek a řadových domů v oblasti Podhorka. V katastru obce Rybník se nachází velké množství zahrádek, soustředěných zejména do dvou kolonií, k níž patří i velká chatová oblast Srnov. Obcí procházejí značené turistické trasy a smyslově naučná stezka.OBECNÍ ÚŘADPo a St 8:00–11:30, 12:30–17:00 h. Stránky obce: www.rybnik.czE-mail: obec.rybnik@wo.czTelefon a fax: 465 533 387Starosta obce je pan Aleš ProcházkaMístostarostou je pan Jiří Svěrák.Služby: pracoviště Czech point, ověřovánípravosti podpisů a listin.MÍSTNÍ KNIHOVNAProvozní doba: úterý 17:00–19:00hod. Knihovna je zapojena do sítě knihoven s pravidelnou obměnou knihovního fondu.SBĚRNÝ DVŮRProvozní doba sběrného dvora Rybník: Středa 13:00–17:00 hod.Sobota 9:00–13:00 hod.(vždy v měsících duben - říjen)Do sběrného dvora lze odevzdávat rovněž i vyřazené elektrospotřebiče a světelné zdroje.SPOLEČENSKÝ DŮMObec Rybník má od roku 2013 otevřen Společenský dům o kapacitě 130 míst v sále, kde lze pořádat kulturní akce, plesy, ale i menší akce či oslavy v předsálí.Pronájem na tel. 602 611 622MÍSTNÍ POPLATKY PRO ROK 2019Poplatek za likvidaci komunálních odpadů:- trvale žijící osoby 600,- /os, úhrada do 28.2.- rekreanti 600,-/objekt, úhrada do 31.5.- podnikatele 1000,-Poplatek ze psa v rodinném domě 70,- /rok,v bytě 300,-/rok. Každý další pes 120,-/rok.DŮLEŽITÁ TELEFONNÍ ČÍSLAZákladní škola 465 533 413Mateřská škola 465 533 787Školní jídelna 465 533 394Obecní úřad 465 533 387SDH Rybník 465 533 435ZŠ A MŠ RYBNÍKSamostatná příspěvková organizace, sdružuje základní školu, školní družinu, mateřskou školu, školní jídelnu.Ředitel školy Mgr. Hana HůlkováHospodářka školy Jitka ProcházkováV obci pracují zájmové organizace SK Rybník, SDH Rybník, Myslivecké sdružení Rybník-Třebovice.SK RYBNÍKSK sdružuje oddíly fotbalu, volejbalu a kuželek. Jednotlivá sportoviště je možné pronajmout:• Kuželna – Jiří Müller tel.: 737 004 959• Tenisové a volejbalové kurty – Jiří Hrdličkatel.: 608 414 418; V.Štusák, tel. 777 743 087• Fotbalové hřiště – Martin Čížtel.: 606 620 759 SDH RYBNÍKStarostka sboru – Jan HerrmanVelitel zásahové jednotky – Karel Gulyaswww.sdhrybnik.estranky.czMYSLIVECKÉ SDRUŽENÍ RYBNÍK- TŘEBOVICECeloroční péče o zvěř a přírodu v okolí obce. Předseda – Miloš Hájek, tel:737 849 555RESTAURACENad Hrází, tel. 602 113 339Penzion u Synka, 776 171 988Na Hřišti, tel: 737 385 941PRAVIDELNÉ AKCE KONANÉ V OBCI:• Únor Fotbalový ples• Rybářský ples• Březen Sportovní ples JBTMaškarní ples• Duben Pálení čarodějnic• Květen Zájezd pro seniory• Červen Dětský den• Červenec Rybnická pouť• Srpen Volejbalový turnaj• („Fíkův memoriál“)• Říjen Beseda s důchodci• Listopad Halloween• Posvícenská zabijačka SDH• Adventní trhy• Výlet pro děti• Prosinec Mikulášská besídka• Vánoční koncert• Rozdávání• Betlémského světlo• Pochod na Palici
OBEC SEMANÍN
Důležitá telefonní číslaZákladní škola 465 539 147Mateřská škola 731 495 108Obecní úřadTel.: 465 539 131, 465 539 075 e-mail: obec@obecsemanin.czweb. stránky: www.obecsemanin.cz ZASTUPITELSTVO OBCE Starosta: Ladislav StráníkMístostarosta: Bohumír Janisch Mgr. Miroslav BáchorLibor Křepela Pavel Hartman Zdenka Mlatecová Zdeněk Novák MÍSTNÍ POPLATKY NA ROK 2020Poplatek za likvidaci komunálních odpadů 500 Kč/osobu a rok. Poplatek za psa 100 Kč za prvního, za každého dalšího 150 KčKatastr obce má rozlohu 881 ha. Obec Semanín má v současné době 631 obyvatel. V Semaníně je Základní a mateřská škola Pramínek Semanín, kterou navštěvuje 74 dětí (MŠ navštěvuje 38 dětí, ZŠ navštěvuje 36 dětí). MŠ má volná místa. V Semaníně je velice pěkné a zajímavé centrum obce s historickou zvonicí a kostelem svatého Bartoloměje. V Semaníně a jeho okolí jsou dvě naučnéstezky. www.obecsemanin.cz/stezkyJedním ze stanovišť je tzv. knajpoviště, což je systém otužovacích nádrží.http://zsprceskatrebova.webnode.cz/projekt-naucna-stezka/V obci pracuje několik zájmových organizací, největší z nich je Tělovýchovná jednota Semanín.Kontakt:předseda Miroslav Švihálek, 724 723 500– oddíly: fotbal, cvičení žactva, volejbal.Provozuje hostinec(Kontakt: Zdeněk Novák, 720 743 367)a sportovní areál, který je možné pronajmout na pořádání sportovních a kulturních akcí.Kontakt: Radek Holubář, 602 718 329)http://www.tjsemanin.webnode.czZ dalších organizací je v obci Myslivecké sdružení Česká Třebová-Semanín, Semanínské ženy, Pro Semanín, spolekKontakt:David Smyčka, 608 731 830https://www.obecsemanin.cz/volny-cas/ob-canske-sdruzeni-pro-semanin/kroužek mladých modelářů a výtvarný kroužekObecní knihovna SemanínV budově obecního úřadu. Je otevřena každý čtvrtek od 16.00 do 18.00 hodin. Během roku 2020 bude přestěhována do nových prostor obecního kulturního domu čp.100.Firmy a služby v obci• Zdeněk Bittl - Chov koní - jezdecká škola, agroturistika (mob. 604 672 154)• Ing. Číž Jiří - chov a výkrm králíků (mob. 777 225 201)• Rudolf Ehrig - Prodej a oprava zahradního nářadí a motorových pil (tel. 739 357 974)• Midas – výroba a prodej odpadních systémů z PVC. (tel. 465 539 158; 465 539 024)• Včelí farma Novák www.med-novak.com• Ing. Jiří Lux – SHR (chov hovězího skotu bez tržní produkce mléka)• KLAS Nekoř www.klas-nekor.cz• Zemědělsko-obchodní družstvo Žichlínek, http://zod.webnode.cz• Smyčkovi www.smyckovi.cz• Pavel Šejnoha – lisování plastů (tel. 465 531 531)• Radoslav Vaňous-Střechy (605 951 575)• Iveta Prausová - Kadeřnictví (mob.733 310 506)• Růžena Gregorová-Kadeřnictví (736541357)• MD STUDIO Móda & desing – půjčovna společenských šatů, zakázkové krejčovství (mob.739568373, facebook MD MODA.)Tradiční akce v roce 2020• Leden Tříkrálová sbírka• Myslivecký ples (10.1.)• Únor Vepřové hody (15.2.)• Dětský karneval• Březen XXII. Obecní ples (13.3.) hraje skupina FISHBAND• Duben Pálení čarodějnic (30.4.)• Červen Dětský den• Grilování makrel• Sportovní den - večer venku Disco pro všechny• Červenec 4.7. - Semanínská sportiáda- rockový festival (ACDC, Gun´s n Roses, Rammstein)• Srpen Grilování makrel• Grilované steaky• Září Podzimní radovánky (12.9.)• + Eddie Stoilow, písničkář Pokáč• Listopad Setkání důchodců• Prosinec Vánoční ladění v Semaníně(Termíny konání jednotlivých či dalších akcí budou upřesněny na plakátech. K doptání také na obecním úřadě tel.: 465 539 131)
OBEC TŘEBOVICE
Obec Třebovice leží v členitém údolí horní- ho toku říčky Třebovky v nadmořské výšce 415 metrů, 6 km východně od České Třebové na hranicích s okresem Svitavy. Poloha obce je skutečně malebná. První prokazatelná zpráva o Třebovici je z roku 1349. Přírodní zajímavostí obce je, že na východní straně při okraji katastru protéká Pstruží potok, který posílá vody do moře Černého, obcí protékající potok Třebovka posílá vody do moře Severního. V blízkém okolí se nachází rybník Hvězda. Obec je součástí„Regionu Orlicko-Třebovsko“.Obecní úřad TřeboviceTřebovice 238telefonní číslo 465 394 419Starosta tel/fax 465 394 100e-mail: starosta.trebovice@tiscali.czou.trebovice@tiscali.czwebové stránky: www.trebovice.czPracovní doba OÚ TřebovicePondělí: 8:00–11:00 12:00–17:00Úterý: 8:00–11:00 12:00–15:00Středa: 8:00–11:00 12:00–17:00Čtvrtek: 8:00–11:00 12:00–15:00Pátek: 8:00–11:00Správní činnosti – vidimace, legalizace, ověřené výstupy CZECH POINT Pondělí, středa 8–11 12–17Úterý, čtvrtek 8–11 12–15Zastupitelstvo obce Třebovice Starosta obce: Libor Gremlica Místostarosta: Tomáš PavlíkZastupitelé: Jindřich Ryšina – předseda finančního výboru; Ladislav Kříž – předseda kontrolního výboru; Daniel Dvořák, Milan Hejč, Lukáš Janda, Petr Kašpar, Mgr. Hana PetrováDůležitá telefonní čísla Základní škola: 464 600 675 www.zstrebovice.cz Mateřská škola: 464 600 674Kadeřnice: 608 527 350Prodejna KONZUM: 465 394 183PARTNER Třebovice (pošta) – 465 394 183
KOZLOV
Obec Kozlov je malá osada v romantického údolí, obklopeného lesy. Leží jihozápadně od České Třebové v nadmořské výšce cca 520 metrů n.m. Spojnicí je překrásná silnice s více než 20 zatáčka- mi zvaná serpentýny. Podle ní je vysázená krásná březová alej nazvaná po malíři Maxu Švabinském, který v Kozlově mnoho let působil. Zprávy o vzniku vesničky Kozlov nejsou známy. První doložená zmínka pochází z roku 1347, v té době patřila pod litomyšlské biskupství. Nejstarší známá mapa je z r. 1839. V polovině 19.století zde žilo přes 400 obyvatel. V současnosti má 78 popisných čísel, 118 trvale hlášených obyvatel. Od roku 1989 je Kozlov součástí města Česká Třebová. Obec je pozoruhodná i tím, že je zde zachováných 13 starých roubených stavení. Mezi nimi především hospoda U Sitařů čp.1, místo, kde se pořádají kulturní a společenské akce. Dále Švabinského chaloupka čp. 50. Vejrychův statek čp 12 se sgrafitem „Žnečka“ od Maxe Švabinského a Rudolfa Vejrycha z r. 1910.Osadní výborOsadní výbor je zřizovaný zastupitelstvem města Česká Třebová. Zajišťuje chod obce, koordinuje investiční a rekonstrukční akce v obci, vyjadřuje se k návrhům a záměrům předkládaným Městským úřadem Česká Třebová. Zajišťuje kulturní, společenské a sportovní akce v obci ve spoluprácis místním. Sborem dobrovolných hasičů. Předsedou OsV je: Jan StránskýSbor dobrovolných hasičů – Založený v roce1907, současně je ve sboru 16 členů. Ve vlastnictví hasičů je i plně funkční historická ruční stříkačka vyrobená před sto lety p. Kapounem. Starosta SDH: Miloslav Pirkl tel: 603 178 055KnihovnaKnihovna poskytuje v budově hospůdky u Sitařů půjčování knih a veřejný internet. Výpůjční dobaa přístup na internet: středa od 16.00 do 18.00Kontaktní osoba: Hana Mauerovátel. 737 186 149, www.knihovnakozlov.wz.czChata Maxe Švabinského – restaurace, penzion- Kontakt: tel: 722 731 455www. chatamaxesvabinskoho.czV blízkosti chaty je turistická rozhledna.Ubytovna RAZPO - nabízí ubytování i pronájem budovy;Kontakt: 603 491 666Hospůdka u Sitařů tel. 604 180 336Otvírací doba: středa 17.00 - 22.00pátek 17.00 - 24.00sobota 14.00 - 24.00neděle 14.00 - 21.00Chaloupka Maxe ŠvabinskéhoMusejní noc – zahájení sezony první sobotu v červnu od 19:00. Prohlídky: červen – srpen denně mimo pondělí 9.00 – 17.00, září – říjen: pouze o víkendech 12.00 – 16.00Objednávky větších skupin: tel. 465 534 516 ,e-mail: muzeum.ct@mmct.cz; www.mmct.czKaplička Panny Marie ZbraslavskéPočátek stavby je v r. 1776. V roce 2004 byl vysvěcen nový zvon „Pavel“ pořízený z prostředků veřejné sbírky a příspěvku města Česká Třebová. Mše svatá se koná jednou ročně – poutní slavnost.V prosinci je rozsvícení vánočního stromečku spojené s povídáním o vánocích, koledami a vánočnínadílkou pro děti.Vejrychův statek. Na štítě je sgrafito „Žnečka“ od Maxe Švabinského a Rudolfa VejrychaTradiční akce roku 2019Únor Společenský plesDuben divadelní představeníKvěten oslava Dne matek; setkání důchodcůČerven zahájení turistické sezony u chaloupky Maxe ŠvabinskéhoČerven sportovní den dětíČervenec Mše svatáČervenec Sraz rodáků (6.7.2019)Srpen sportovní odpoledne - konec prázdninŘíjen lampionový průvodProsinec vánoční nadílka pro děti
